Dny a týdny plynou a vůbec mi nedochází, že půlka mého au pair pobytu je pryč. Proto taky začalo nové hledání nanny, která nastoupí po mně. A jelikož na to oba rodiče zapomněli a nebyli doma, první interview s nanny jsem dělala já. Nejdřív mě šokovala, když mi ve dveřích řekla, že mluvila s mým manželem a že je tu kvůli naší dceři. Po vysvětlení omylu, že nejsem manželka, nýbrž současná au pair, jsem byla po telefonu vyzvána Anne-Cécile, jestli bych se o níc mohla nějakým způsobem postarat, že je na cestě zpět, ale bude to na delší dobu. Tak jsem jí vybásnila, jak krásně se tu mám a jak krásně by se měla ona a když přijela Anne-Cécile, tak se jí zdálo, že nemá příliš zkušeností s dětmi a jako příští nanny jí zamítla. Tadáá a stále zůstávám nejmilovanější au pair já!
Taky jsem se po měsící a půl, kdy mi začaly chodit divný dopisy z radnice, rozhodla, že bych se mohla jít podruhé zaregistrovat, když mi tu první registraci buhví proč zamítli. Tentokrát jsem našla někoho mluvícího anglicky, tudíž registrace proběhla úspěšně. Jen se mě ptali, jestli jsem vdaná a jakého jsem vyznání. Cukaly mi koutky, protože tu neuplyne dne kdy by společně s mojí osobou nebyla zmíněná svatba nebo manželství.
A teď k oné večeři - i když ono to moc za řeč nestojí. Arturo je milý mladý inženýr a to je asi tak vše, co si pamatuju, moc jsem nevnímala a raději po jídle použila super výmluvu, že je hodina, kdy musím vykoupat Elise a že se musím vrátit. Nebylo to nic hroznýho, ale na další schůzku to vážně nevidím, děkuji pěkně.
Nejdůležitějším momentem tohoto víkendu je totiž ten, že mám naprosto dokonalý boty!
