5 hodin cesty autem bylo docela dost, Anne-Cécile a Elise letěly malým firemním letadlem a já se Stephanem (a kočkou) jsme jely autem se všema věcma (a kočkou). Díky Stephanovi to uteklo rychle, dával mi vtipný kurz francoužštiny, kdy pouštěl starý klasický francouzský písničky, vždycky po sloce to zastavil a překládal do angličtiny po svém.
Dorazili jsme v 9 večer, ještě jsme po cestě stavěli u univerzit, protože když Stephane zjistil, že mám takový vysněný plán udělat si magistra v Brusselu, musel mi všechno ukázat. Taky mají v domě apartmán, který nabízejí studentům po dobu jejich studia a ihned se mi nabídl, že jestli se vážně rozhodnu pro Brussel, apartmán bude pro mě připravený.
A dnešek byl na zážitky rozhodně plnohotný. Ranní probuzení sluníčkem a francouzskými (belgickými) croissanty, dopolední hraní s Elise na nejroztomilejším hřišti (poslouchat francouzsky mluvící lidi a rozumět jim a odpovídat, nevěřim sama sobě!) a pak příprava na odjezd ke Stephanovýmu bratranci a jeho rodině s dárky z Wilhelmshavenu. Byla jsem hned představena a na otázku, jestli mluvím francouzsky, Anne-Cécile odpověděla, že "Bien sur", takže mi nezbývalo než se vážně snažit. A uala, zvládla jsem rozumět otázkám a i na ně odpovídat. Do chvíle, než jsem zjistila, že manželka mluví vlámsky (kdybych těch jazyků měla třeba pořád málo) a jakmile přehodila z francoužštiny do vlámštiny (protože jak je známo, Brussel má oficiálně dva jazyky), byla jsem opět ztracená, což rychle pochopila naštěstí. A taky myslím, že jsem nikdy neměla silnější kafe než právě na téhle návštěvě. Jestli je to v Brusselu klasika, asi teď 2 týdny nebudu spát.
Stephane má dovolenou a tak celý pobyt v Brusselu bude o návštěvách příbuzných jak jeho tak Anne-Cécile a já jsem tak nucena používat francoužštinu denně. A zatím se držím. Ale až přijde na řadu rodina Anne-Cécile a španělština, ulala....
Žádné komentáře:
Okomentovat