Pro začátek prozměnu taková kulturní vložka - v Bruselu 2 ze 3 lidí, které potkáte, nejsou vůbec z Bruselu a jeden z nich není vůbec z Belgie. Takže se tu dají potkat snad všechny národnosti. A co mě zatím pořád trochu leká jsou černoši. Jasně, v Praze jich je taky dost, ale tihle jsou jiní, tihle jsou uplně nejčernější, že ve tmě bych je neviděla.
Dnešní dopoledne, což tady znamená zhruba do jedný, jsem měla volno (a zítra celý den!). Do domu měli totiž přijet Stephanovi rodiče a Anne-Cécile před nima raději utekla do kanceláře, že prý na ní jsou prostě se svojí péčí o Stephana, jelikož je jedináček, až moc. Tak jsem si prozkoumala okolí a taky jsem si chtěla konečně udělat radost belgickými pralinkami. A koupit dárek pro Dominičku za první titul před jménem, takže Dominko, až tohle budeš číst, Tvoje čokoláda bude zabalená a připravená k odeslání!:)))
Nejvtipnější vždycky je, když mě někdo zastaví a ptá se na cestu. Haha, mě, jasně. Strávila jsem 3 hodiny v okolí a vrátila se kolem jedné, kdy tu rodiče stále byli a strašně toužili mě poznat. Co mi dělá hroznou radost, že zatím na každé návštěvě, když jsem řekla, že jsem z Prahy, se začali rozplývat, jak je Praha nádherná a nezapomenutelná. A stejně tak i rodiče Stephana. Byli na mě hrozně hodní, když viděli mojí tašku s pralinkama, tak prohlásili, že je to sice dobrý výrobce, ale ne ten nejlepší. A když dojeli pro nákup (takový možná syndrom rodičů jedináčka, dělají i to, co se po nich nechce, takže nám nakoupili jídlo na týden), tak pak šli za mnou, že mi tu nejlepší čokoládu koupili (je na ní "Čokoláda pro znalce") a ať si jí schovám před Stephanem, že jí zbožňuje. A pozvali nás na barbecue v týdnu, ale uvidíme, protože Anne-Cécile se mě pak potají odpoledne ptala, jak to s nimi probíhalo a když jsem řekla, že jsme zvaní na barbecue, klesla obličejem do dlaní a že doufala, že dnešní dopoledne jim jako návštěva stačila.
A pozor pozor - celý rozhovor s rodiči jsem zvládla ve francoužštině! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat