A opět mám
půlku odpoledne volnou, ale trávím jí zaslouženým relaxem na
terase. A čtením Paris Match. Anne-Cécile, Stephane a Elise jeli
na barbacue k jeho rodičům a řekli, že pokud si chci odpočinout,
tak ať zůstanu, že to bude víceméně o přežírání.
Velkou novinkou je ovšem to, že se do
studia, které pronajímají, dnes nastěhoval student, který přišel
do Bruselu na stáž. Je z Francie a právě hraje nahoře na kytaru,
váhám, jestli ho jít pozdravit a riskovat mou lámanou
francoužštinu.
Ráno bylo tím pádem dost hektické,
protože jsme všelijak přikrášlovali ono studio, aby byl student
spokojený. Hned po jeho příjezdu představila Anne-Cécile celou
svou rodinu a mě s větou “Kdybys chtěl, Daniela Tě provede
městem, abys věděl, kde co najdeš”. Což mě dost překvapilo,
protože já sama to nevím, ale tak budiž. Pokud si bude francouz
přát, budu improvizovat.
Perlička na závěr – seděla jsem s
Elise na písku, chystala se olíznout hrabičky od písku a já
tradičně zopakovala svou francouzskou frázi “písek se nepapá”
a slyšel mě chlapeček kolem 5 let hrající se vedle nás.
Představil se mi jako Batman a aby vyvrátil moje přesvědčení,
že písek se nepapá, nabral si do obou dlaní kopu písku, vhodil
jí do pusy a snědl. Když pominu, že to chroupání nebylo nic
příjemnýho na zuby, lituju chudáčka, až ten písek půjde
druhou stranou ven.
Žádné komentáře:
Okomentovat