Dostala jsem od Stephana knížky ve francoužštině, že mi to může pomoct se slovíčky. Jednou z nich je Zločin a trest. A jako zločinec jsem se dneska trochu cítila já.
Elise nemohla dopoledne usnout, tak mi jí Anne-Cécile dala do kočárku, aby se prospala na procházce. A šla jsem SAMA. Nejdřív mě to vyděsilo, ale tak řekla jsem si, že když půjdu rovně, tak se neztratím, mám 3 body dle kterých se zatím orientuju (jedním z nich je třeba moře, že, když od něj bydlíme 100m, to je celkem nepřehlédnutelný). Elise po chvilce na procházce usnula. A spala a spala a spala a já jí vážně nechtěla budit, protože proč, když byla spokojená, takže jsem chodila po městě. Jenže jsem neměla hodinky, telefon, nic a na čas uplně zapomněla, což mi pak došlo a vrátila jsem se. Anne-Cécile a Stephane už měli strach, jestli se něco nestalo a že už chtěli volat všude možně, ale že prý to je jejich chyba, že mi neřekli, kdy se vrátit. Uf, dost nepříjemnej pocit..
Odpoledne už bylo lepší, šly jsme s Anne-Cécile na velký hřiště pro mrňousky, venku bylo krásně, sluníčko, moře, paráda. Už se vážně začínám chytat ve francoužštině, s Elise se musí mluvit jenom francouzsky, což mě nutí ještě o to víc. Ale jsem den ode dne vyděšenější z němčiny. Musím na radnici, aby zaregistrovali můj au-pair pobyt, dneska jsem tam šla a bylo zavřeno, ale stačilo mi vidět ty obrovský informační cedule. Tak schválně, jestli někdo na radnici bude zítra umět anglicky... On va voir...
Žádné komentáře:
Okomentovat