"Hmm yes it is but you have to put the suitcase up and... its REALLY heavy.."
"No problem" - joo to si myslel, ale když ho vzal do ruky a ozvalo se hlasité "UGH" z jeho úst, přispěchal mu nějakej chlap na pomoc. No coco, já se s tím musela tahat nahoru a dolů do schodů z nástupišť a taky jsem to zvládla.
Poslední hodinu jsem jela autobusem, řidič na mě mluvil německy a strašně se smál mojí jízdence (ne, nevim proč, na moje "Sorry, I don't speak german" se smál ještě víc, dík). A pak si mě všimnul další němec, co seděl za mnou, jestli na té jízdence je napsáno Prague a jestli jsem z Prahy a on, že to je krásný město a dali jsme se do řeči, tak jsem se díky němu i docela rozmluvila.
Anne-Cécile, Stephana a Elise jsem naštěstí potkala, jen co jsem vystoupila z autobusu. Lepší rodinku jsem si přát nemohla! :) Jsou nanejvýš o 10 let starší než já, hrozně hodní a milí, a Elise je zase nejroztomilejší miminko s dlouhejma černejma vláskama. Jestli jsem si ale myslela, že jsem se krásně anglicky rozmluvila, tak mi to bylo celkem k ničemu - mluví na mě od začátku francouzsky, já chytám každý desátý slovo a stejně odpovídám anglicky, což zase nechytají moc oni. Mám co dělat, samotnou mě to vytáčí, že nejsem schopná rozumět natož odpovědět.
Pozitivní věcí je, že tu nejsem jediná, kdo se učí francouzsky - protože se učí samozřejmě i roční Elise, takže jsem pro dnešek čerpala francoužštinu z knížek pro miminka :D
Přivítala mě tady sice extrémní bouřka, ale za ten výhled z pokoje na celý moře a obří promenádu mi to teda vážně stojí! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat