Stephane a Anne-Cécile se rozhodli, že je na čase, aby se naučila usínat sama. A jako správný miminko to komplet sabotovala. Já jsem na pláč a křik dětí zvyklá, ale Anne-Cécile se Stephanem trpí. Za celé 4 týdny jsem neslyšela Elise plakat, je to vážně takový to superusměvavý miminko a měla zavedený přesný režim jídla, procházek i spánku, takže byla spokojená. Teď už je tím pádem míň, tak uvidíme.
Má svůj rituál před spánkem, kdy se jí pouští klavírní skladby (to jsem hned schválila), Anne-Cécile s ní v náručí tančí a během poslední dá pusu mámě i tátovi, kteří jí drží v náručí a pak jde spát. Po týdnu, co jsem přijela, přišla i za mnou a od té doby jsem součástí rituálu. S bývalou au-pair to prý za 3 měsíce neudělala nikdy a mě když delší dobu nevidí, tak stále opakuje "da, da" dokud nepřijdu. Je to kukín:))
Málem jsem zapomněla poslat dopis na UK, že nastupuji a tak jsem tu trochu panikařila. Stephane mi tak dal na ten večer volno, abych si mohla vše zařídit, ale nezapomněl s úsměvem dodat, že by jim vlastně nevadilo, kdybych to nestihla, protože by si mě chtěli nechat na dýl.
Zítra mě čeká první cestování po Německu. Za Jonasem, zůstanu na víkend, takže další článek bude až v pondělí. Ač to vůbec není jejich povinnost, Anne-Cécile mi tu cestu zaplatila.
Našly jsme s Anne-Cécile kurzy jogy a doufám, že jí přesvědčím, aby chodila se mnou!
Takže ano - stále se tu mám nádherně! (A že se kvůli mě začalo kupovat jídlo, co mám ráda, o tom ani nemluvím:) )
Hra na schovku v HM (prohrála jsem)
Žádné komentáře:
Okomentovat