Jak je již známo z minulého postu, probudila jsem se s okem podobným malé dýni. Dneškem si připadám celkově jako obří dýně a to ne proto, že jsem strávila dopoledne přípravou dýňové polívky (která se mimochodem povedla). Další z mých osmiček se rozhodla vyrůst, neboť jsem zřejmě díky francoužštině nabyla zase o trochu víc té moudrosti, ale něco mi říká, že to tentokrát nebude uplně jednoduchý. Spolu se zvýšenou teplotou a celkovou vyčerpaností mi tak Anne-Cécile i Stephane dávají volnější dny (oni mi dávají volné dny, ale nedokázala bych celý den nic nedělat).
Žádné komentáře:
Okomentovat