Le train - le bus - le taxi

Neztratila jsem se! Přežila jsem 4 přestupy, jízdu vlakem s komplet opilými němci a půl hodiny po půlnoci už jsem měla privátní odvoz směr nejlepší odpočinkový víkend.

Ještě v pátek odpoledne se mi stala vtipná věc. Venku pršelo, Elise byla doma nervózní, tak jsem jí vzala do malé kavárny, kde si děti můžou hrát uvnitř. Mluvila jsem k ní francouzsky a čišník, co mě obsluhoval, mladý kluk, si mě pořád tak prohlížel a usmíval se. Při placení se mě anglicky zeptal, odkud pocházím a když jsem odpověděla, že z České republiky a jsem tu jako au-pair, vytřeštil oči a oněměl. Já zrovna neměla moc času na povídání, tak jsem odešla, ale myslím, že jsem mu v tu chvíli zamotala hlavu myšlenkou, že v Česku mluvíme francouzsky.

Víkend jsem pak strávila v malém (ale nádherném) městečku s Jonasem a jeho kamarády. Kvůli mě mluvili i mezi sebou anglicky, takže moje obavy, že nebudu rozumět, byly od první minuty po seznámení pryč. Velmi jednoduše - užila jsem si vážně perfektní víkend :)

Malý problém nastal při návratu, kdy se autobus, který mě měl odvézt na nádraží, rozhodl ten den vůbec nejet. Zbývalo 20 minut, zavolali jsme taxi, kde nám řekli, že přijede za 10 minut a cesta na nádraží trvá autem taky 10 minut, byla jsem přesvědčená, že to nestihnu a v hlavě vymýšlela náhradní řešení. A uala řidič taxi kvůli nám párkrát projel červenou a ještě jsme na nádraží čekali.

Zmatená z přehození z francoužštiny do angličtiny a snahy rozumět němčině jsem pak při nákupu večeře na nádraží řekla v jedné větě "Oui, ja, jo, yes". Začínám být velmi kosmopolitní!

A aby Anne-Cécile a Stephane splnili dokonale svou roli jako hostparents byla jsem při dnešním obědě podrobena detailnímu výslechu, jak probíhal můj víkend, musela jsem se smát (a zakázali mi to říct anglicky, čímž sami sebe připravili o detailnější verzi).

Nakonec to vypadá, že to rozhodně nebyla má poslední návštěva toho městečka:))

P.S. Děsí mě, že tenhle blog sleduje někdo z Ruska