Týdenní odmlku způsobila extrémní únava v důsledku mých nešťastných osmiček. Spánek 17 hodin denně mě plně vyléčil a zároveň jsem stíhala plnit svou práci au pair - vstát v 7, postarat se do 12 o Elise, spát, probudit se na večeři a jít zase spát.
Mezitím se opět naplno rozjel projekt vietnamské manželky Stephanova kolegy "Jak provdat Danielu".
Ve čtvrtek večer šli Anne-Cécile a Stephane na firemní akci a když se vrátili, viděla jsem, že Anne-Cécile je trochu naštvaná a hned jsem se dozvěděla proč - kdykoliv chtěla s někým ze společnosti promluvit, první otázka byla, že dotyčný slyšel, že má novou hezkou a moc milou au pair a Aschka se vždy hned přitočila se slovy, že to je ona, kdo mě chce všem představit. Vrcholem prý bylo když se někdo zeptal jestli nemá v peněžence mou fotku. Zasmáli jsme se tomu všichni, ale upřímně mám pocit, že to paní Aschka trochu přehání. Bonus ze dneška - jistý Arturo, se kterým jsme se potkali v restauraci, se ptal Stephana na moje číslo, který mu ho samozřejmě nedal, ale slíbil, že brzy uspořádají nějaký večírek, kde mě představí. Nějak se to začíná celý zamotávat a nejlepší na tom je, že ani já, ani moje hostitelská rodina jsme nepodnikli nic pro to, aby tohle vůbec vzniklo :D
Zároveň to vypadá, že ještě než na konci září odjedu, budeme se stěhovat. Elise by měla začít chodit do jesliček, ale aby jí přijali, musí bydlet ve městě, kde se nacházejí. Anne-Cécile se Stephanem už vybrali dům a jen zbývá se rozhodnout.
Našla jsem nejkrásnější místo, kam chodím běhat - podél pláže, při západu Slunce, nikde nikdo, obklopená mořem.
A nejlepší zpráva na závěr - zatím není nic jisté, ale pokud vše dobře dopadne, pojedeme v září na dovolenou do Francie - Côte d'Azur.
Žádné komentáře:
Okomentovat